Přijměte pozvání na cestu proti času! Na výlet do míst, kde dnes žijeme. Do krásného kraje uprostřed Evropy. Půjdeme světem, pro který má naše mateřština líbezná pojmenování: Domov. Vlast.
Chceme se toulat minulostí, sem tam zastavit, prodlít a naslouchat ozvěně, jež doléhá až k nám do přítomnosti. V hluku moderní doby je ta ozvěna takřka neslyšitelná. Přesto zní ve všem našem počínání. Bydlíme v domech, které jiní lidé postavili. Sklízíme ovoce ze stromů, které jiní lidé sázeli. Co známe, sdělili nám jiní lidé řečí, kterou jiní lidé vytvořili. Přes dálavy staletí k nám doposud promlouvají kamenné památníky po předcích - jejich města, hrady, chrámy. Kocháme se krásou podivuhodného množství uměleckých děl, z nichž vane dech starobylosti a mistrovství. Jejich prostřednictvím se člověk ohlíží zpátky a zažívá pocity úcty i obdivu. Ať jakkoli jsme zaujati dneškem, ať jakkoli jsme myšlenkami, city i činy zakotveni v přítomnosti, nic to nemění na faktu, že tvoříme pospolitost též s dědy a pradědy, jedna země a jedno dědictví nás pojí s lidmi dávno zpráchnivělými. Z mlhavých dálek věků se přes propast času klene most, jehož druhý pilíř tkví ve vzdálených dobách budoucích, a my po tom mostě kdesi uprostřed jdeme. Neseme si životem zkušenosti předchozích pokolení. Každý z nás v sobě chováme celá staletí, ba tisíciletí. A tak aniž si to uvědomujeme, jsme si blízko, velmi blízko i s lidmi, které jsme nikdy nepoznali. Pojďte! Vypravíme se za nimi.